Deníček kočky Mufky

O životě - úvahy a názory

Malá úvaha na téma: Daně, zejména DPH

Co je vlastně DPH? Daň z přidané hodnoty. Na první pohled jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Dále netřeba pátrat. Na druhý pohled se mi ovšem zdá, že v té jednoduché odpovědi se skrývají určitá úskalí, a tak mi to nedalo a začala jsem různé lidi ve svém okolí oslovovat, aby mi vyložili její smysl a účel. Někteří jen krčili rameny a říkali, že je to prostě daň, jiní mi vysvětlovali, že je to vlastně velice výhodné, protože při nákupu dostanou DPH zpět od státu, tudíž nakupují za levnější cenu. Když jsem se nad tím pozastavila a dovolila si o tom pochybovat s tím, že je to v podstatě druhá daň z téhož, klepali si na čelo a konstatovali, že to nechápu. Určitým způsobem měli pravdu – nechápu jejich nepochopení.

Podle mého názoru je DPH největší a nejrozsáhlejší podvod, kterého se dopouští stát na lidech a proti kterému je aféra s LTO pouze zanedbatelný exces. Je to daň, proti které jsou středověké desátky procházkou růžovým sadem.

Ale vraťme se k původní otázce: Co je DPH neboli daň z přidané hodnoty a co je vlastně ta přidaná hodnota?

Přidaná hodnota je když…… Pardon, ale neodolala jsem. Tady, přiznávám, mám určité mezery, se kterými si můj dokonce občas logicky uvažující mozek neví rady. Přidaná hodnota… Jak ji definovat? A jak ji definovat pro účel vyměření a platby daně z ní? Zkusila jsem pátrat na internetu a dověděla jsem se následující:

„DPH: Platí ji všichni při nákupu většiny zboží a služeb, proto se jí také někdy říká Univerzální daň. Princip této daně je v tom, že dodavatel, pokud je registrován jako plátce, musí odvést z obchodu část hodnoty, pokud je tento obchod předmětem daně. Naopak odběratel si za jistých podmínek může zažádat o vrácení daně, kterou při obchodu dodavateli-plátci zaplatil. Princip daně z přidané hodnoty spočívá v odvedení daně pouze z rozdílu ceny mezi vstupy a výstupy, tedy z toho, o kolik se cena zboží u něho zvýší (kolik k hodnotě přidá). Subjekt platí dodavatelům cenu včetně této daně a sám dostává zaplaceno za zboží včetně této daně. Do státního rozpočtu pak odvede rozdíl mezi obdrženou a zaplacenou daní, případně mu může daň být vrácena.“ (zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/DPH)

Tady bychom mohli dospět k názoru, že vysvětlení je vyčerpávající a jasné a jen šťoural v něm může hledat nějaká zákoutí. Slovo „hodnota“ lze totiž chápat různými způsoby (v oblasti ekonomie jich je celkem šest, sedmým je paradox hodnoty), zde si autor evidentně vybral možnost hodnota = cena. Ale co když nepoložíme rovnítko mezi slova „hodnota“ a „cena“? Věc má sice určitou hodnotu, ale cenu má pouze takovou, jakou je někdo ochoten za ni dát. Vezmeme-li v úvahu dnešní systém obchodu, pak přijdeme na to, že cena mnoha věcí několikanásobně převyšuje jejich hodnotu. Naopak u historických artefaktů je mnohdy uváděna hodnota penězi nevyčíslitelná, přesto jsou prodávány za cenu sice vysokou, ale penězi vyčíslitelnou. Zajímavé je to také u know-how, jehož hodnota je těžko měřitelná, ale penězi se rovněž oceňuje. A paradox hodnoty je ještě daleko zajímavější.

Velmi dobře si vzpomínám, jak za totáče všichni nadávali, že jsou vysoké daně, jak je stát ždíme, jak je to neúnosné a že by se s tím mělo něco udělat. Podotýkám, že nevzpomínám nijak nostalgicky. Ale byla tenkrát jediná daň, a to z příjmu, a dosahovala výše maximálně 26% u svobodných bezdětných. S příchodem manžela/ky a dětí se pak snižovala. Jakápak je výše daně z příjmu dnes? Někdo by řekl, že 15%, že je spravedlivá a nízká. Ale je to skutečně tak? Zkusme si to trochu rozebrat na příkladech:

 

Příklad 1:

Jsem podnikatel (Fuj!!! Dnes velmi ošklivé slovo, skoro nadávka!), pro zjednodušení obchodník, a jsem ať již dobrovolným nebo povinným plátcem DPH.

Nakoupím zboží za 12.000Kč a prodám je za 18.000Kč, počítáno včetně DPH 20%. Vydělal jsem si tedy 6.000Kč. Z toho odečtu jednu třetinu na náklady související s mou činností (doprava, pronájmy, energie a podobně), zisk je tedy 4.000Kč.

A teď ty daně:

DPH 20% z 12.000                         2.000              dostanu zpět

DPH 20% z 2.000                              333              dostanu zpět

DPH 20% z 18.000                         3.000              zaplatím

Daň 15% z příjmu 4.000                   600              zaplatím

Zdr/soc 35% z příjmu 4.000           1.400              zaplatím

 

Rozdíl:                                              2.667              zaplatím

 

Z původního výdělku 4.000Kč zaplatím na daních (zdr/soc je v podstatě taky daň ať se nám to líbí nebo ne) celkem 2.667Kč, což je skoro 67%. To je docela dost, viďte!

 

Příklad 2:

Jsem podnikatel (Fuj!!! Zase!), opět pro zjednodušení obchodník, ale nejsem plátce DPH.

Nakoupím zboží za 12.000, prodám za 18.000, na ostatní náklady odečtu jednu třetinu ze zisku, tedy 2.000, takže mi zůstanou 4.000Kč. Až sem se shodujeme s podnikatelem předchozím. A teď selské počty: daň 15% z příjmů a zdr/soc 35% platím ze 4.000, tedy 600 + 1.400 = 2.000, což je přesně 50% z toho, co jsem vydělal.

A aby to někoho nemýlilo, je úplně jedno, jestli podnikám jako fyzická osoba, společnost s r.o., akciovka či cokoli jiného. V žádném případě mi nezbude víc než 50% ze zisku.

 

Příklad 3:

Nejsem podnikatel (Cha, cháá!!!), jsem zaměstnanec a za svou práci dostávám přiměřenou mzdu. Tady už se nám bude počítat poněkud hůř vlivem toho, že zaměstnanec se nedozvídá skutečnou výši své mzdy a odvodů z ní, což považuji za velkou chybu. Kolik tedy musí zaměstnavatel ve skutečnosti vydat, abych já dostal 10.000 na ruku? Budeme-li počítat, že celkový odvod státu z vydělané sumy je 50%, tak zaměstnavatel vydá 20.000, a to nepočítám požitky jako je stravné, dopravné, oděvné a dobu dovolené, kdy neodvádím žádný výkon, přesto dostávám mzdu. Jako důkaz nám opět postačí jednoduchá matematika:

Tzv. superhrubá mzda                               20.000

Daň z příjmu 15%                                         3.000

Zdr/soc zaměstnavatel + zaměstnanec

Celkem 35%                                                  7.000

 

Rozdíl:                                                          10.000, což je čistá mzda, kterou dostanu.

 

No a jak je to s tou DPH? Platíme ji úplně všichni, jen podnikatel z příkladu 1 si může myslet, že na to vyzrál a že ji dostane zpět. Už vám někdy stát vrátil DPH za rohlík, který jste snědli, nebo za toaletní papír, který jste použili, či za láhev skvělého Rulandu, kterým jste si zpříjemnili život, nebylo-li to zboží, se kterým obchodujete? Zkusím hádat: nevrátil. A to včetně podnikatele z příkladu 1, který ovšem oproti ostatním má tu výsadu, že může státu odvádět daně v celkové výši 67% namísto 50%.

 

Poznámka pro šťouraly:

Kolik je zdr/soc přesně, že jsou dvě sazby DPH, že jsou ještě jiné daně (spotřební, silniční, darovací, ze psů atd.), není podstatné, o to tu vůbec nešlo. Jde o to, že stát mlží a vymýšlí, jak by ještě mohl z lidí něco vyždímat aniž by poznali, že je ždíme. Mazaně rozdělí daň na několik částí, které různě pojmenuje, přičemž tu část, kterou nazývá „daň z příjmu“ a kterou jedinou můžeme svou činností ovlivnit, úmyslně udržuje nízkou, aby vypadal jako lidumil. Mazaně tají obrovské skupině obyvatelstva – zaměstnancům - skutečnou výši jejich odvodů státu matoucími údaji na výplatních páskách, kde ještě do nedávna uvést skutečné údaje bylo protizákonné. Mazaně nám s velkou slávou sdělí, že den daňové svobody v letošním roce nastal 18. června (!!!), přičemž výpočet udělá z čísel, která s daněmi nemají v podstatě nic společného, protože kdyby udělal výpočet ze skutečných daní, tak by se zjistilo, že na stát budeme pracovat možná ještě v listopadu.

Stát je nenasytný Otesánek, který nemá nikdy dost, a někdy mi připadá, že považuje obyvatelstvo za hlupáky, kteří neumějí napočítat do desíti.

 

Na závěr si dáme ještě příklad 4:

Někde pod zemí je surovina, třeba kus rudy, kterou někdo najde, ohodnotí, vytěží a odveze ke zpracování, kde se z ní získá určité množství mědi. Ta se potom dále zpracovává, až je z ní drát, ten se upraví a použije na vinutí nějakého budoucího elektromotoru, který nakonec někdo vyrobí, někdo další jej zabuduje do nějakého spotřebiče, hotový spotřebič pak putuje do velkoobchodu, na prodejnu a ke koncovému spotřebiteli. Každý z uvedených kroků od nálezu suroviny až po spuštění spotřebiče u vás doma udělal někdo jiný, a aby vůbec vznikl a vy jste si ho koupili, pracovalo na něm i několik reklamních agentur, dopravců a přiživilo se i množství politiků.

Dokážete spočítat, kolik DPH a jiných daní či poplatků se cestou na původní, přírodou nám darovaný kámen nabalilo?

 

Ano, máte pravdu, chce to studený obklad na čelo a do žaludku nějaký kvalitní mok.  




           

Žádné komentáře
 
Text můžete změnit v administraci