Deníček kočky Mufky

Výklad

Najdete-li si chvilku klidu, kdy se odpoutáte od denních starostí, těžkostí a stresu, a pozorně se zadíváte na jednotlivé karty sady Osho Zen Tarot, pak zjistíte, že každá z nich vyzařuje svou vlastní náladu, kterou zde uveřejněný výklad jen lehce dokresluje. Není také nijak podrobný, nenabízí řešení životních situací, ale nabízí zamyšlení nad sebou samým, a to nakonec může vyústit v cestu vedoucí k řešení. Vychází z tzv. superrychlého vyložení, kdy se z balíčku vytahuje pouze jediná karta. Už to, že jí pár minut věnujete, je pozitivní. To, že nad ní přemýšlíte, vede k oddělení věcí důležitých od nepodstatných. To, že cítíte její náladu, vám pomůže v uvědomění si sebe sama a své jedinečnosti.

Jak sami poznáte, obrazy Osho Zen Tarotu jsou živé. Jejich vliv je nesporný, protože k nám promlouvají jazykem, kterému rozumí naše hlubší já.


 

Blázen se každým krokem, každým okamžikem vzdaluje své minulosti. Nemá nic, pouze svou čistotu, nevinnost a důvěřivost, jež symbolizuje bílá růže v jeho ruce. Vzor na jeho oděvu hraje barvami čtyř elementů tarotu - je v harmonii se vším, co ho obklopuje. Jeho intuice dosahuje vrcholu. V tomto okamžiku podporuje Blázna celé universum ke skoku do neznáma. V řece života na něj čeká plno dobrodružství.

Postava na této kartě je zcela zakryta brněním. Je vidět jenom zuřivý pohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění zadíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek – jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže – dvě postavy bojující o zámek.

Když neseme ten náklad všeho, co bychom měli nebo neměli dělat, který nám naložili druzí, budeme na chvíli jako tato otrhaná postava, jež se všemi silami snaží vydrápat nahoru. „Rychleji, zaber, už ať jsi nahoře!“, pokřikuje na něj pomatený tyran s panovačným kohoutem na hlavě, kterého nese na ramenou.

Nepatrné postavě pohybující se na této kartě překrásnou krajinou nezáleží na cíli. Ví, že cílem je cesta sama, že samo putování už je svatým místem a že důležitý je každý krok.

Žena vyobrazená na této kartě má na tváři náznak úsměvu. Ve skutečnosti jen pozoruje šprýmy, které vytváří její mysl – nesoudí, nezkouší je zastavit, neztotožňuje se s nimi, jenom je pozoruje jako by to byl provoz na silnici nebo vlnky na hladině rybníka. A kousky tvé mysli jsou trochu zábavné, jak skáčou nahoru a dolů, otáčejí se sem a tam a snaží se přilákat tvou pozornost a svést tě ke hře.

Když žijeme skutečně v duchu dobrodružství, pohybujeme se stejně jako dítě na této kartě. Plni důvěry jdeme krok za krokem z temnoty lesa do duhového světla, s údivem přitahováni do neznáma.

Poslední část skládanky zapadla na své místo do třetího oka, místa vnitřního vnímání. I v tom neustále se měnícím toku života se najdou okamžiky, ve kterých něco dokončíme. V těchto chvílích jsme pak schopni vnímat celý obraz složený ze všech těch kousků, jimž jsme věnovali svou pozornost tak dlouho. Nakonec můžeme buď být zoufalí, protože nechceme, aby daná situace skončila, nebo být vděční a přijmout skutečnost, že život je plný konců a nových začátků.

Postava na kartě je sama, tichá, a přesto bdělá. Její vnitřní bytost je naplňována květy, jež nesou svou jarní svěžest a regeneraci, ať už se nacházejí kdekoli. Vnitřní rozkvět a celistvost, jež cítí, jí umožňují pohyb bez hranic. Může se vydat kterýmkoli směrem – není pro ni rozdílu mezi vnitřkem a vnějškem a její vyspělost a radost nemůže být ničím vnějším oslabena. Vstoupila do období spojení s vlastním středem a expanze, bílá záře kolem postavy, je její ochranou a světlem. Všechny její životní zkušenosti ji přivedly k tomuto období dokonalosti.

Teď je ta pravá chvíle na bungee jumping bez lana! Rytíř vody od nás vyžaduje absolutní důvěru, bez jakýchkoli výhrad nebo tajných záchranných sítí. Když můžeme skočit a letět do neznáma, jsme nadšením bez sebe, i když nás samotná myšlenka děsí k smrti. Ale když naše důvěra dosáhne úrovně kvantového skoku, neděláme žádné složité plány ani přípravy. Neříkáme si: „Dobře, věřím, že vím, co mám dělat, něco si ještě zařídím, sbalím si kufry a vezmu si je s sebou.“ To ne, prostě skočíme, ani pomyšlení na to, co bude dál.

Na lotosovém listu dokonalosti sedí nahá postava a sleduje svým zrakem krásu noční oblohy. Ví, že domov není fyzické místo ve vnějším světě, ale vnitřní stav uvolnění a přijetí. Hvězdy, skály, stromy, květiny a ptáci jsou v tomto tanci života všichni našimi bratry a sestrami. My, lidé, na to často zapomínáme, a s vírou, že vše, co potřebujeme, si musíme vybojovat, sledujeme jen své osobní zájmy. Pocit oddělenosti je však jen další iluzí, kterou zplodily naše omezené předsudky.

1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
 
Text můžete změnit v administraci