Deníček kočky Mufky

Výklad


Život je zřídkakdy tak vážný, jak si myslíme, a když tuto skutečnost objevíme, začne nám život nabízet stále více příležitostí k hravosti. Žena na této kartě se raduje ze života jako motýl, který právě vylétl za své kukly za příslibem světla. Připomíná nám chvíle našeho dětství, kdy jsme na pláži sbírali mušle a stavěli hrady z písku, bez ohledu na to, že každou chvíli může přijít vlna a všechno zničit. Tato žena ví, že život je hra, a právě teď, bez ostychu a předstírání, hraje roli klauna.

Obrazem integrace je unio mystica, splynutí protikladů. Je to doba komunikace mezi protikladnými životními zkušenostmi z minula. Spíše, než aby noc stála proti dnu a temnota potlačovala světlo, spolupracují na vytváření sjednoceného celku, neustále se přelévajíce jeden ve druhý a každý ve své nejhlubší podstatě obsahuje zárodek toho druhého.

Postava na této kartě se pohybuje s jasným cílem člověka, který přesně ví, co má dělat. Pohybuje se tak rychle, že se téměř stala čistou energií. Jeho intenzita se však liší od šílené energie, s níž lidé ženou svá auta na plný plyn z místa na místo. Taková intenzita patří do horizontálního světa času a prostoru. Intenzita představovaná Rytířem Ohně patří do vertikálního světa přítomnosti – světa založeného na poznání, že právě teď je jediný okamžik, a právě tady je jediný prostor.

V naší společnosti bylo obzvláště mužům vtloukáno do hlavy, aby neplakali, aby se tvářili hrdinsky, když je něco ranní, a nedávali najevo svou bolest. Do této pasti se však mohou chytit i ženy a každý z nás může mít tu a tam pocit, že jediný způsob, jak přežít, je uzavřít se vůči všem pocitům a emocím, abychom nebyli znovu zraněni. Když je naše bolest obzvlášť hluboká, můžeme se ji dokonce pokoušet ukrýt i před sebou samými. Stáváme se zamrzlí a rigidní, protože hluboko uvnitř víme, že k tomu, aby se bolest znovu uvolnila a začala námi proudit, stačí jedna malá trhlina v ledu.

Postava, jež se na této kartě prochází v přírodě, nám připomíná, že krásu můžeme najít i v prostých, každodenních věcech. Ten krásný svět, ve kterém žijeme, však velmi snadno pokládáme za samozřejmost. Úklid domu, práce na zahradě, příprava jídla – i ty nejpozemštější záležitosti se stávají posvátnými, když jim věnujeme plné zaujetí, lásku, a když je děláme jen pro ně samé, bez myšlenky na uznání nebo odměnu.

Na dvorech starého Japonska bývali služebníci často vybíráni z vrstvy méně významných zločinců, kteří byli vykastrovaní. Protože byli důvěrně obeznámeni s životem u dvora, často se ocitali ve středu politických a společenských intrik a za oponou těchto scén měli velkou moc.

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob – včetně peří a kožešin z živých zvířat – že z toho zošklivěla.

Tento džentlmen se zjevně domnívá, že má hotovo. Sedí si ve svém vypolstrovaném křesle, na očích své sluneční brýle, ukryt pod slunečníkem, ve svých růžových trepkách a s drinkem v ruce. Nemá sílu vstát a cokoli udělat, protože si myslí, že už všechno udělal. Ještě se neotočil, aby uviděl rozpraskané zrcadlo po jeho pravici, které je jistým znamením, že celé to místo, kam konečně dorazil, se mu co nevidět rozsype a rozplyne přímo před očima.

Postava zachycená na této kartě k sobě tiskne krabici plnou vzpomínek a je jí zaujata natolik, že se otočila zády k blyštivé sklenici plné požehnání, jež se nabízejí tady a teď. Její nostalgie z ní opravdu dělá hlupáka a žebračku k tomu, jak je vidět z jejích zašívaných a záplatovaných šatů. Samozřejmě nemusí být žebrákem – není však schopná se otevřít radosti, která se jí nabízí v přítomnosti.

Láskou nazýváme ve skutečnosti celé spektrum vztahů mezi nebem a zemí. Na té nejpozemštější úrovni je láskou sexuální přitažlivost. Tady se mnoho z nás zasekne, protože naše podmíněnost zatížila naši sexualitu všemi druhy očekávání a potlačování. Ve skutečnosti je největším problémem naší sexuální lásky to, že nevydrží moc dlouho. Teprve tehdy, když jsme schopni tento fakt přijmout, ji můžeme skutečně oslavovat takovou, jaká je – uvítat ji, když je tady, a s vděčností se s ní rozloučit, když odejde.

1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
 
Text můžete změnit v administraci