Deníček kočky Mufky

Výklad

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Tři ženy, jež na této kartě tančí ve větru a dešti, nám připomínají, že oslavování není nikdy závislé na vnějších okolnostech. Není potřeba čekat na nějaký zvláštní svátek nebo oficiální příležitost, na slunečný den bez mráčku. Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř a přetékající ven, přetéká písní, tancem a smíchem a slzami vděčnosti.

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Tato karta připomíná starý zenový příběh o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní odraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu – představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. Osobnost vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.

Pták vyobrazený na této kartě vykukuje z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou vidět žádná dvířka a mříže ve skutečnosti mizí. Mříže byly pouhou iluzí a tento ptáček je přitahován volností, půvabem a odvahou ostatních ptáků. Roztahuje křídla ke svému prvnímu letu.

Motýl na této kartě je představitelem vnějšího, toho, co je neustále v pohybu, toho, co není skutečné, nýbrž je jen stvořenou iluzí. Za motýlem se rýsuje tvář vědomí, jejíž pohled směřuje dovnitř, k tomu, co je věčné. Mezi očima je otevřené místo, ve kterém se objevuje lotos duchovního vývoje a vycházející slunce vědomí. S východem tohoto vnitřního slunce se rodí meditace.

Muž a žena na této kartě si vzájemně hledí do tváře, a přitom nejsou schopni jeden druhého vidět jasně. Každý si promítá představu, kterou si utvořil ve své mysli a která nyní překrývá skutečnou tvář osoby, na niž se dívá.

Zážitek je něco, co si můžeme zapsat do deníku, zachytit na film a vložit do alba. Prožívání je pocit údivu, rozechvění z kontaktu, něžný dotek našeho spojení se vším, co nás obklopuje.

Převaha červené na této kartě jasně naznačuje, že jde o energii, sílu a moc. Ze solárního plexu – centra moci – postavy na obrázku, vychází proud průzračného světla a její postoj vypovídá o bujnosti a rozhodnosti. Každý z nás se někdy dostane do takové situace, kdy už má všeho dost. V tu chvíli máme pocit, že něco musíme udělat, cokoliv – i když se později může ukázat, že jsme udělali chybu – abychom odhodili vše, co nás tíží, svazuje a omezuje. Když nic neuděláme, hrozí, že to vše zadusí a zmrzačí samotnou naši životní energii.

Větve dvou stromů na této kartě se vzájemně proplétají, jejich spadané krásně zbarvené listí se na zemi promíchává. Je to jako by se nebe a země spojily láskou. Každý z nich však stojí sám, zakořeněný v půdě, každý je sám spojen se zemí. Představují tak podstatu opravdových přátel, vyzrálých, přirozených, dobře spolu vycházejících. V jejich vztahu není žádná naléhavost, potřeba, ani touha cokoli na tom druhém změnit.

1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
 
Text můžete změnit v administraci