Deníček kočky Mufky

Pilný paparazzi

Antonios pocítil, že ještě chvíli a rozplyne se zvědavostí na několik menších. Neklidně se vlnil a vyčkával. Dočkal se. V malé chvilce, kdy Bastienitto a Chillito odešli do spižírny pro další pokrmy a Rubbysianta a Maximosos se sklonili nad hrncem, aby vyhodnotili hustotu omáčky, Antonios se převlnil v tenounkou, uzounkou bílou  dlouhou , pod poklop plynoucí  mlhu. Vplynul do naprosté tmy a chvilku mu trvalo, než se jeho oči rozkoukaly. Propátrávaly tmu se zlatým nádechem. Pak zaostřily na střed podnosu.... a zíraly. Antonios se celý stočil do jednoho velikého, udiveného otazníku: „ COO? To už neví, co by jedli, když chtějí servírovat tohle?“.

Svou řeč Rubbysianta zakončila: „ Takže hlavním bodem naeho plánu B je nastolení momentu překvapení... momentu, kdy se námi hledaný a pracně odhalovaný Abbygailitin otec prozradí vlastně úplně sám!! A k tomu potřebujeme pomoc vás dvou!“

Náhle rozladěně vzhlédl a zavrčel: „Mňaugentko, drž tu lupu pořádně!! Jak mám sledovat stopu, když s tou lupou meleš!!“

Bubos se do křesla téměř skácel poté, co spatřil Muffuelu, jak z chodby v 1.patře nese na lopatce nametené kousky paštiky, zjevně vyprsknuté. Bubos zhluboka dýchal a blahořečil křeslu, že mu je oporou a jestli omdlí, neudělá pádem díru do podlahy.

Muffuela se u něj překvapeně zastavila a udiveně pozorovala, že Bubose zcela rozhodil pohled na paštiku...Muffuela nechápavě sledovala Bubosův zoufalý výraz. Pak ji napadlo, že Bubos měl jistě na paštiku laskominy a vidí-li, že jeho oblíbený pokrm došel zkázy, trpí.

Na obrázcích byl zachycen mladý, rozcuchaný, rozježený rebel, jak požívá ze sklenky zjevně alkoholický, zrzavý nápoj s pěnou... na jiném obrázku ho objektiv zachytil in flagranti ...objektem jeho touhy však nebyla přitažlivá slečna , ale plyšový jedinec jiného druhu..  ...na dalším záběru byl zcela zmožený v alkoholovém deliriu....na dalším záběru opět in flagranti s nahým jedincem úplně nepřijatelného druhu...

Nebylo pochyb. Na všech obrázcích byl otec Amadeos. V době, kdy ještě zjevně nebyl duchovní silou, důstojným služebníkem božím... v době, kdy byl mladým, nespoutaným rebelem.

 

Už od dveří viděla, že na intarzovaném mňauhagonovém stolku leží jakási obálka. Překvapeně ji zdvihla a viděla,že je na ní napsáno její jméno..Velectěná slečna Dorchita, v domě Chlupézů.

Netrpělivě roztrhla obálku...velkýma, udivenýma očima se vnořila do slov.... náhle se zapotácela, přitiskla obálku k srdci a hluboce, teskně povzdechla: „Ach, ach...splnil se můj sen..nezůstal netečný k mé touze, k volání mého srdce...a snad, zdá se, opětuje mé city....achch“.

Missarina prudce vběhla do haly a jejím očím se naskytl pohled na Goliasiantose, který právě vydal zvláště intenzivní zavrčení. Vzápětí mu z druhého kouta haly odpověděl neméně hlasitým zavrčením Bertrandos.

To snad ani nepotřebuje komentář...

Lea rozčileně vylítla ze salonu. „Ale to už je vrchol!!Jak to, že nikdo nic nepouští, když pořád pouští??Já už rozčilením pouštím chlupy!! Tady se nedá pracovat!! Kdo ohrožuje naši modní šou??“
A z haly se k ní nesly dva nevinné, veselé hlásky: „Ale Leo, tady opravdu opravdu , na naší duši na myší uší na kočičí svědomí , nikdo nic nepouští!!To jenom my si zpíváme!“
1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
 
Text můžete změnit v administraci