Deníček kočky Mufky

Kočky

Jak k nám přišly kočky

Když nás po 11 letech společného života půl roku po sobě opustili oba naši pejsci a doprovodili jsme je na jejich poslední procházku s lidmi, bylo to sice smutné, ale nesli jsme to o něco lépe, než když umřel Bleck. Byli totiž oba nemocní a ke konci už to byla jen otázka týdnů, jak dlouho ještě budou obývat tento lidský svět. Stačili jsme to jaksi vzít na vědomí a smířit se s tím. A náš drahý syn nám ani moc času na smutnění nedal a rozhodl, že má vyhlédnutého kocoura a že ho přinese domů.
A tak u nás skončila éra psí a začala éra kočičí.
Syn, v tu dobu již dospělák, měl tenkrát přítelkyni, do jejíž rodiny kromě několika lidí patřila také fenka brakýře, dvě kočky a kocour Ferda. A než to stačili pojistit, tak Ferda obhospodařil obě kočičí dámy, takže se v rozmezí dvou měsíců narodilo sedm koťátek. Jedním z nich byl již zmíněný kocourek, malý chlupatý zrzek. Ale protože jsme měli obavy, aby mu u nás samotnému nebylo smutno, vzali jsme i malou mourovatou kočičku. Takže k nám v prosinci roku 2004 přišel půlroční kocourek Fridrich a o dva měsíce starší kočička Frantina, nevlastní sourozenci.
Kočička Františka však s námi dlouho nepobyla - jednou se rozhodla, že odejde za hlasem svého srdce a následovala svého nápadníka, který jí chodil pět milostné písně pod okno, a už se nevrátila. Hledali jsme ji dlouho, ale už jsme ji nenašli a vlastně jsme se nedozvěděli, co se s ní stalo.
Kocourek Fridrich, zvyklý na její společnost, byl smutný, tak jsme se rozhodli, že mu pořídíme nového kamaráda. Vypravili jsme se do útulku s tím, že si vybereme nějakého šikovného kocourka, aby Fridrich nebyl sám a měl s kým lumpačit. Ale ochočila si nás malinká černá dvouměsíční kočička a tu jsme si nakonec přinesli domů. Pojmenovali jsme ji Mufka. Byla velice plachá a myslela si, že u nás stráví celý život schovaná za křeslem, ale po dlouhém přemlouvání se nám podařilo jí to rozmluvit.
Fridrich byl Mufčin idol a vlastně ji vychoval. Dělala všechno jako on, takže se bez problémů naučila používat kočičí záchůdek, čistit kožíšek a postupně byla zasvěcena do všech rošťáren. Jen to mazlení jí dvakrát moc nešlo, ale to myslím Fridrichovi příliš nevadilo, ten to vynahrazoval. A tak z ní vyrostla milá drobná kočičí dáma.
Jenže nic netrvá věčně a opustil nás i Fridrich. Diagnóza byla FIP. Zůstalo nám po něm něco fotek v počítači a spousta krásných vzpomínek. Také jsou zaznamenány jeho rošťárny a jak to vlastně všechno bylo v deníčku, který si vedl na spřáteleném webu Modrý kocouř a který je k nahlédnutí
ZDE.
Asi měsíc zůstala Mufka sama a za tu dobu se z ní stal pěkný mazel. Už se schovávala jen před luxováním a před návštěvami (to ostatně dělá dodnes), ale přitom pořád chodila po bytě a hledala toho zrzavého chlupáče a nemohla pochopit, kam se poděl. Vrhala na nás takové tázavé pohledy, jako by chtěla říct, ať jí ho pomůžeme najít. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že přijde další kocour. Přišel. Britský krémový dvouměsíční mazel, Fridrich II. Z počátku si s ním nevěděla moc rady, protože místo jejího dominantního idolu se tu najednou roztahovalo kočičí mimino, a taky mu to dávala patřičně znát. Ale když zjistila, že je to kocourek nebojácný, zvídavý, že roste jako z vody a Fridricha I. dokáže nahradit, přijala ho. Dnes už ji dávno přerostl, je pánem domácnosti a velitel všech lumpačin.

Jaký je život s kočkami, s těmi krásnými sebevědomými stvořeními, se dozvíte z dalších článků, které budu postupně přidávat.

 


_______________________________________________________________


Žádné komentáře
 
Text můžete změnit v administraci