Deníček kočky Mufky

Psi

Pes – přítel člověka

Pro někoho možná otřepaná fráze, ale ve skutečnosti osvědčená a stále platná pravda.

Nic nenahradí pohled oddaných psích očí, když je nám smutno, ani veselé jiskřičky v jeho pohledu ve chvílích radosti.

 


 

 

 


 

 

Bleck velice rád pozoroval okolí a dění na ulici a občas se stalo, že se sám vydal na výlet. To jsme potom objížděli celou čtvrť, vyptávali se kolemjdoucích, obtelefonovávali útulky, dávali inzeráty do rádia, nespali, střídavě nadávali a slibovali modré z nebe, jen aby se vrátil.

Bleck byl takový svéráz. Když měl pocit, že po něm chceme hlouposti, jako například aby více než dvakrát aportoval balónek nebo třikrát předvedl povel „sedni!“, tak ten třetí pokus už byl dost odflinknutý, a s pohledem říkajícím „už jsem ti to předvedl, tak co ještě chceš?“ zůstal ležet a nepohnul by s ním ani tahač letadel.

Jakmile jsme se jako rodina osamostatnili a získali vlastní bydlení, bylo jen otázkou času, kdy k nám přibude další člen rodiny v podobě nějakého pejska. A protože nejsme žádní troškaři, byl to novofundlandský pes a jmenoval se Bleck. Zažili jsme díky němu plno legrace a poznali spoustu nádherných lidí – chovatelů těchto krásných obrovských chlupatých potvor, se kterými bychom se bez Blecka zcela jistě minuli…

 
Text můžete změnit v administraci