Deníček kočky Mufky

Psi

Měli jsme pejska

Jakmile jsme se jako rodina osamostatnili a získali vlastní bydlení, bylo jen otázkou času, kdy k nám přibude další člen rodiny v podobě nějakého pejska. A protože nejsme žádní troškaři, byl to novofundlandský pes a jmenoval se Bleck. Zažili jsme díky němu plno legrace a poznali spoustu nádherných lidí – chovatelů těchto krásných obrovských chlupatých potvor, se kterými bychom se bez Blecka zcela jistě minuli…

Jenže Bleček měl srdeční vadu, o které jsme netušili, a po marném boji o jeho život ve třech letech zemřel.

Manžel o žádném dalším psovi nechtěl ani slyšet, ale doma bylo jaksi smutno a zbytečně moc velký pořádek, a tak jsem to po třech měsících nevydržela a donesla jsem domů štěně amerického kokršpaněla. Byla to fenka, pojmenovali jsme ji Adélka a hned bylo veseleji. Jakmile poprvé koukla na manžela těma svýma vykulenýma očkama, nebylo co řešit.

A aby toho nebylo málo, o půl roku později nám napsal kamarád z Klubu NF psů, že jeho dvě feny měly štěňata, celkem deset, jestli jedno nechceme. Váhali jsme, manžela jsme se synem museli přemlouvat, ale nakonec jsme si přes půl republiky pro štěně jeli. Vybrali jsme pejska, jehož oficiální jméno bylo Car Ji-Tu-Ka, ale říkali jsme mu Dandy.

Bylo úžasné pozorovat tento nesourodý pár, kdy psi mají ve smečce jasně vystavěnou hierarchii a vládne mezi nimi matriarchát. Takže ta malá rukavice cvičila s obrovským nukleárním hovadem a ono ji poslouchalo.

Ale nic netrvá věčně. Pobyli s námi 11 let a ve stejném pořadí a časovém odstupu jak k nám přišli, tak nás opustili. Adélka v červenci a Dandy v prosinci 2004 odešli do psího nebíčka.

Bohužel je nemáme na fotkách, protože v době, kdy nám dělali radost a my jim pomyšlení, nebyl pro nás digitální fotoaparát dostupnou záležitostí. Ale máme plno vzpomínek a zážitků, takže jak mi čas dovolí, některé sem napíšu…

 

 

 

 

_______________________________________________________________

Žádné komentáře
 
Text můžete změnit v administraci