Deníček kočky Mufky

Psi

Ze vzpomínek o Bleckovi - 1

Bleck byl takový svéráz. Když měl pocit, že po něm chceme hlouposti, jako například aby více než dvakrát aportoval balónek nebo třikrát předvedl povel „sedni!“, tak ten třetí pokus už byl dost odflinknutý, a s pohledem říkajícím „už jsem ti to předvedl, tak co ještě chceš?“ zůstal ležet a nepohnul by s ním ani tahač letadel.

Naproti tomu se docela rád předváděl, zvlášť před jinými psy, a dovedl vycítit, když o něco šlo. To pak uměl být i vzorňák. Největší autoritu u něho měl manžel, kterého poslouchal téměř jako hodinky, pokud ovšem vydával ty správné povely (např. sedni, lehni nebo něco udělej – to poslechl vždy), já jsem pro něho byla trochu výše postavený člen smečky, protože jsem podávala žrádlo, a syn byl na hraní, přičemž věděl, že hračce se nesmí ublížit. Ale u těch dvou to bylo vzájemné.

Jednou z nejoblíbenějších Bleckových činností bylo odnášení a schovávání oděvních svršků, zejména čepic a bot. Když jsme hubovali syna, že opět ztratil čepici, netušili jsme, že ji za půl roku najdeme zahrabanou v hromadě písku společně se dvěma různými teniskami, které dodnes nevíme, komu patřily.

Také se stalo jednou na procházce, že šel způsobně u nohy a naprosto nepozorovaně uchvátil čepici z hlavy capartovi jdoucímu okolo a vítězoslavně si ji nesl v zubech. Teprve když dotyčné dítě spustilo křik, ohlédli jsme se a zjistili, co se děje. Jeho maminka to naštěstí vzala s humorem, takže jsme čepici vrátili a šlo se dál.

Jindy se stalo, že na nás zazvonil pán, který měl v areálu, kde jsme tenkrát bydleli, garáž a občas si tam opravoval auto. Bleček mu u toho ochotně asistoval tím způsobem, že nářadí rozložené na zemi tak, aby bylo při ruce, roznášel po dvoře. No a tehdy uchvátil šroubovák a odmítal ho vydat. Po menší honičce a řadě úhybných manévrů ho nakonec vyměnil za špekáček.

V hodnotě takto uzmutých věcí nerozlišoval, protože za špekáček vyměnil i fotoaparát, zapalovač, parádní lodičku nebo štětec. Špekáčky měl rád. Ale nepodezřívám ho, že to dělal kvůli nim. Byla to pro něho hra. Měl při ní vždycky taková veselá světýlka v očích a myslím si, že se při ní úžasně bavil.

 

 

_______________________________________________________________

Žádné komentáře
 
Text můžete změnit v administraci