Dovolte, abych se představil...
Modrásek - 6.8.2015
Dovolte, abych se představil: narodil jsem se 6.4.2015, jmenuji se Jean Paul a říkají mi Belmondo. Povídala panička, že v mém případě udělají výjimku, protože jinak se tu všem kocourům říká Fridrich. Ale páneček, když balancoval na jedné noze a snažil se, aby mě nezašlápl, už mi Fridrichu řekl. Teda přesně „Fridrichu, ty troubo malej, ty seš snad všude!“ Panička mi taky ještě říká Modrásku, Žuchlíku, Truhlíku, Kuličko a sebevrahu a když je čas krmení, tak i Otesánku. Tak nevím, co mi nakonec zůstane.
Když jsme jeli domů, tedy na moje nové působiště, celou cestu jsem zpíval a brebentil a panička mě chlácholila a furt něco vykládala, abysem se nebál. Povidala, že doma na mě čeká tetička Mufka a strejda Fridrich Mouratej a že tam rozhodně bude veselo. Z tetičky a strejdy jsem měl trochu obavy, abych od nich neschytal nějakou výchovnou, jsem přecejenom ještě malinkej, ale obavy se ukázaly jako zbytečné. Jak jsme přijeli domů, tak jsem pro jistotu ani nedutal a čekal, co bude. Panička mě ještě zavřenýho v přepravce postavila na zem, svolala rodinu (teda jenom pánečka, ostatní už tam byli) a povídá: „Tohle je kocourek Jean Paul a bude tady s náma bydlet,“ a otevřela dvířka. Tetička, jak mě zmerčila, tak vyskočila na knihovnu a dva dny od tam neslezla. Strejda si mě přišel prohlídnout a očuchat, tak jsem z té přepravky vylezl, a jelikož nejlepší obrana je útok, naježil jsem se co to dalo (a dalo to hodně, poněvač jsem dlouhosrstej) a u toho jsem vrčel jako ten největší tygr. Strejda kapánek couvnul a nevěřícně zíral, protože TOHLE ještě nikdy neviděl a šel se schovat za páníka, kterej zíral úplně stejně. V následujících dnech jsem to ještě několikrát zopakoval, bezvadně to fungovalo a strejda velice rychle pochopil, že na mě může být jenom hodnej. U misek mi dává přednost, když lítám jak střela, tak se klidí z cesty, u paničky v posteli mi nechává to lepší místo a dokonce si se mnou i občas hraje. Tetička Mufka je poněkud horší oříšek. Když po dvou dnech ladně seskočila z knihovny a šla se napít, obloukem se mi vyhnula, ale vrhala při tom takový pohledy, že jsem radši nic nezkoušel. Prozatím se tváří, jako že jsem vzduch, baštit chodí když spím (vždycky jí se strejdou v miskách něco necháme) a panička ji chodí mazlit extra. Taky jsem zjistil, že dostává extra mlsíčky, asi na usmířenou. Však počkej, tetičko, až trochu povyrostu! To za tebou na tu knihovnu vyskočím a taky tě pěkně pomuchluju!
A jak bych zhodnotil první dva týdny v novém bydlišti? S paničkou jsme si vysvětlili, že do talíře a na klávesnici se neleze, páneček zatím trpělivě sbírá, co poshazuju z poliček, a jinak je mám omotané kolem tlapky. Prostě jsem King!
Fridrich Mouratej:
Když se panička jeden čas tvářila furt jak tajemnej hrad v Karpatech, celej týden gruntovala a všecko umejvala, a mně a Mufce šuškala, že doveze chlupatý překvapení, sem si myslel, že si dělá srandu. Nedělala. Předminuló sobotu ráno lapla vydrhnutó přepravku a s mladym pánikem vodjela neznámo kam. Vrátili se vodpoledne a v přepravce cosi nesli. Postavili ju na zem a vodevřeli, tak sem se šel kóknót, co to je. Vevnitř byla taková chlupatá namodralá kula, kerá se okamžitě vyvalila ven a začala se zvěčovat, až byla větší, než ta bedna, z keré vylezla. A k tomu začala syčet a vrčet. Usódil sem, že hračka to teda nebude, a když, tak velice nebezpečná, a šel sem se rači skovat. Po nějaké chvíli to splasklo a začalo se to producírovat po bytě. Naráz to vypadalo jak kočka. Ale jen mě to zmerčilo, tak se to zas nafóklo jak balón. Dalo mně teda dost práce, než sem zjistil, co to vlasně je. Ha! Kocór! A kompletní! I když zatím eště malej. Na tebe si teda, kámo, dám bacha!
Mufka:
No comment…
Když jsme jeli domů, tedy na moje nové působiště, celou cestu jsem zpíval a brebentil a panička mě chlácholila a furt něco vykládala, abysem se nebál. Povidala, že doma na mě čeká tetička Mufka a strejda Fridrich Mouratej a že tam rozhodně bude veselo. Z tetičky a strejdy jsem měl trochu obavy, abych od nich neschytal nějakou výchovnou, jsem přecejenom ještě malinkej, ale obavy se ukázaly jako zbytečné. Jak jsme přijeli domů, tak jsem pro jistotu ani nedutal a čekal, co bude. Panička mě ještě zavřenýho v přepravce postavila na zem, svolala rodinu (teda jenom pánečka, ostatní už tam byli) a povídá: „Tohle je kocourek Jean Paul a bude tady s náma bydlet,“ a otevřela dvířka. Tetička, jak mě zmerčila, tak vyskočila na knihovnu a dva dny od tam neslezla. Strejda si mě přišel prohlídnout a očuchat, tak jsem z té přepravky vylezl, a jelikož nejlepší obrana je útok, naježil jsem se co to dalo (a dalo to hodně, poněvač jsem dlouhosrstej) a u toho jsem vrčel jako ten největší tygr. Strejda kapánek couvnul a nevěřícně zíral, protože TOHLE ještě nikdy neviděl a šel se schovat za páníka, kterej zíral úplně stejně. V následujících dnech jsem to ještě několikrát zopakoval, bezvadně to fungovalo a strejda velice rychle pochopil, že na mě může být jenom hodnej. U misek mi dává přednost, když lítám jak střela, tak se klidí z cesty, u paničky v posteli mi nechává to lepší místo a dokonce si se mnou i občas hraje. Tetička Mufka je poněkud horší oříšek. Když po dvou dnech ladně seskočila z knihovny a šla se napít, obloukem se mi vyhnula, ale vrhala při tom takový pohledy, že jsem radši nic nezkoušel. Prozatím se tváří, jako že jsem vzduch, baštit chodí když spím (vždycky jí se strejdou v miskách něco necháme) a panička ji chodí mazlit extra. Taky jsem zjistil, že dostává extra mlsíčky, asi na usmířenou. Však počkej, tetičko, až trochu povyrostu! To za tebou na tu knihovnu vyskočím a taky tě pěkně pomuchluju!
A jak bych zhodnotil první dva týdny v novém bydlišti? S paničkou jsme si vysvětlili, že do talíře a na klávesnici se neleze, páneček zatím trpělivě sbírá, co poshazuju z poliček, a jinak je mám omotané kolem tlapky. Prostě jsem King!
Fridrich Mouratej:
Když se panička jeden čas tvářila furt jak tajemnej hrad v Karpatech, celej týden gruntovala a všecko umejvala, a mně a Mufce šuškala, že doveze chlupatý překvapení, sem si myslel, že si dělá srandu. Nedělala. Předminuló sobotu ráno lapla vydrhnutó přepravku a s mladym pánikem vodjela neznámo kam. Vrátili se vodpoledne a v přepravce cosi nesli. Postavili ju na zem a vodevřeli, tak sem se šel kóknót, co to je. Vevnitř byla taková chlupatá namodralá kula, kerá se okamžitě vyvalila ven a začala se zvěčovat, až byla větší, než ta bedna, z keré vylezla. A k tomu začala syčet a vrčet. Usódil sem, že hračka to teda nebude, a když, tak velice nebezpečná, a šel sem se rači skovat. Po nějaké chvíli to splasklo a začalo se to producírovat po bytě. Naráz to vypadalo jak kočka. Ale jen mě to zmerčilo, tak se to zas nafóklo jak balón. Dalo mně teda dost práce, než sem zjistil, co to vlasně je. Ha! Kocór! A kompletní! I když zatím eště malej. Na tebe si teda, kámo, dám bacha!
Mufka:
No comment…