Nevíte, proč mi říkají záškodníku?
Modrásek - 7.12.2016
Není to tak dávno, co jsme měli barák plnej řemeslníků, kteří všem lidem v naší ulici dělali nový koupelny a kuchyně. Kuchyně teda dost odflinkli, tam udělali jen vodu a odpady a dali nový kachličky, linka zůstala stará. Ale koupelny, to teda jó, ty jsou celý nový. Takže zmizely starý zavírací skříňky a zůstala jen jedna polička a jedna prostorná nika. A protože jsem ve staré koupelně nejevil zájem něco devastovat, tak panička ani moc neřešila, kam co dá. Prostě kde se jí co líbilo, tam to migla.
No jo, jenže tím okamžikem to začalo být pro toho malýho velkýho roztomilýho chlupatýho kocourka zajímavý. A helemese! Copak to tu máme? Vypadá to jako spona, co panička nosí ve vlasech. Jo, jo, taky paničkou pěkně voní. Nedalo by se s ní začutat? Opatrně do ní pacičkou strčím a… Buch! Už je na zemi! A šup s ní z koupelny do kuchyně a šup s ní do pokoje. Koukej dvounohá, co jsem našel!
Panička se zkoumavě podívala, co to mám, povytáhla obočí a řekla: „Áha.“ A než stačila říct něco dalšího, čutl jsem sponku zpátky do kuchyně a šup s ní pod lednici. Postupně jsem tam zašoupl ještě prstýnek, 8 uchošťourů, zátku od umyvadla, 2 kolíky na prádlo a pánečkův hřebínek. Zrovna, když jsem odpočíval po té namáhavé práci, zaslechl jsem z koupelny páníka, jak volá:
„Mámo, nevíš, kde mám hřeben?“
„Zeptej se Modráska“, odpověděla.
Hahaha, jenže Modrásek (to jako já, víte? říkají mi Modrásku) byl zatím uklizenej na skříni a tvrdě spal, takže veškerý dotazy byly marný. Panička tedy musela chtě nechtě vstát, vzít takový dlouhatánský dřevěný pravítko, prej příložník, a zasunout ho pod lednici. No a jak tam s ním kvedlala, tak postupně všechny moje poklady vylezly ven. Páneček teda pěkně čučel, co se pod tu lednicu vešlo. Výsledek byl ten, že dvounohá to vyřešila zadeklovanýma košíkama, čímž mě koupelna přestala zajímat. Nó, i když… Když takovej zadeklovanej košík plnej krámů zbžuchne dolů, rovnou do kýble s vodou, taky je to docela sranda, no ne?
No jo, jenže tím okamžikem to začalo být pro toho malýho velkýho roztomilýho chlupatýho kocourka zajímavý. A helemese! Copak to tu máme? Vypadá to jako spona, co panička nosí ve vlasech. Jo, jo, taky paničkou pěkně voní. Nedalo by se s ní začutat? Opatrně do ní pacičkou strčím a… Buch! Už je na zemi! A šup s ní z koupelny do kuchyně a šup s ní do pokoje. Koukej dvounohá, co jsem našel!
Panička se zkoumavě podívala, co to mám, povytáhla obočí a řekla: „Áha.“ A než stačila říct něco dalšího, čutl jsem sponku zpátky do kuchyně a šup s ní pod lednici. Postupně jsem tam zašoupl ještě prstýnek, 8 uchošťourů, zátku od umyvadla, 2 kolíky na prádlo a pánečkův hřebínek. Zrovna, když jsem odpočíval po té namáhavé práci, zaslechl jsem z koupelny páníka, jak volá:
„Mámo, nevíš, kde mám hřeben?“
„Zeptej se Modráska“, odpověděla.
Hahaha, jenže Modrásek (to jako já, víte? říkají mi Modrásku) byl zatím uklizenej na skříni a tvrdě spal, takže veškerý dotazy byly marný. Panička tedy musela chtě nechtě vstát, vzít takový dlouhatánský dřevěný pravítko, prej příložník, a zasunout ho pod lednici. No a jak tam s ním kvedlala, tak postupně všechny moje poklady vylezly ven. Páneček teda pěkně čučel, co se pod tu lednicu vešlo. Výsledek byl ten, že dvounohá to vyřešila zadeklovanýma košíkama, čímž mě koupelna přestala zajímat. Nó, i když… Když takovej zadeklovanej košík plnej krámů zbžuchne dolů, rovnou do kýble s vodou, taky je to docela sranda, no ne?